NÁMLUVY SANNY A MARLONA

15.-16. března  Asslar (D)

Dlouho očekávaná událost je tady :-) Se Sunny vyrážíme směr Německo, do městečka Asslar vzdálenost cca 1000km.

Když jsem zjistila, že Sunny hárá vyvstala otázka kdo se mnou pojede za ženichem. Bohužel horcí kandidáti na cestu postupně vypadli kvůli povinnostem buď s mimčem nebo štěňaty :)

Mou nabídku na spolujízdu přijala Hanka Bočková a já ji jsem za to vděčná.

Ve čtvrtek ráno jsem vyjížděla kolem půl čtvrté a před osmou jsem byla ve Zlivi kde jsem vyzvedla Hanku. Před námi bylo cca 600 km, něco ještě u nás a zbytek po německých dálnicích. Což je jiná jízda než naše D1 :/

Celou dobu nás provázelo krásné počasí a tak i cesta rychle ubíhala. Pořád bylo o čem si povídat, no hlavně o těch našich setřících, ale ne jen o nich. Do Asslaru jsme dojely kolem čtvrté odpoledne a s radostí jsme přijaly pozvání paní Muskat na kávu a něco malého k zakousnutí. Hovor se opět točil kolem psů a podmínek chovu u nás a v Německu. Také jsme probraly pracovní využití našich psů. V Německu se převážně věnují trailovým soutěžím, ale nezůstávají jen u nich. Mnoho psů skládá také pracovní zkoušky podobné těm našim. Všichni psi rodiny Muskat jsou pracovně využíváni, ale i sama paní Muskat přiznala, že nejde mít výborného pracovního psa, který je pravidelně v revíru a k tomu aby byl stále ve výstavní kondici.

Po chvilce odpočinku jsem zašla pro Sunny a šly jsme se seznámit s Marlonem. 

Na obou bylo vidět, že si budou rozumět a tak netrvalo dlouho a vše se povedlo.

Pak jsme se opět s paní Muskat a Hankou usadily v jejich krásném domě a spolu s jejich dcerou Kim si připily na štěňátka :-)

V pátek ráno jsme vše ještě zopakovaly a kolem poledne vyrazily směr domov.

Ve Zlivi jsem vysadila Hanku a po kratším odpočinku jak pro mě tak Sunny jsem vyrazila směr domů.

Když už jsem byla na Vysočině nešlo se nestavit u Jiřinky a malých Čamourků. Vzhledem k pokročilé době jsem přijala možnost přespat v Polné (Jiřinko mooooc děkuji)

V sobotu dopoledne jsem se ještě zastavila u Karolínky a koukla na malého Tomáška.

Teď už nezbývá než čekat.  Velké poděkování patří Hance Bočkové, která se mnou ty dva dny vydržela a také za její výborné znalosti němčiny. Poděkování je také pro všechny, kteří nám drželi palce a hlavně mě v mém nápadu jet tak daleko podporovali.

 

zpět